Obec Jindřichov
Obec Jindřichov

K odstranění

Kostel sv. Mikuláše
Vznik současného kostela sv. Mikuláše, koncipovaného na způsob římské baziliky, je poměrně přesně doložen archivními prameny v roce 1672. Byl postaven na místě staršího středověkého kostela, rovněž zasvěceného sv. Mikuláši, jehož dobu založení nemůžeme s jistotou říci, ale s největší pravděpodobnosti to bylo někdy v 2. polovině 13. století, spíše však až ve století 14. Stejně tak nelze jednoznačně stanovit, zda byla středověká sakrální stavba zbořena zcela, nebo jen z části a neobsahuje-li tedy mladší ranně barokní struktura relikty středověkých konstrukcí. Tehdejší majitel jindřichovského panství, Ludvík Maxmilián z Hodic spolu se svou manželkou Izoldou Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, nechal kostel vystavět v letech 1671 – 1673, třebaže patronátní právo k němu náleželo od počátku olomouckého biskupství. Po prošetření situace na místě píše osoblažský děkan biskupské konsistoři v Olomouci, že … „shledal již položené základy a z části již vystavěné lomové zdivo..“, což by mohlo nasvědčovat k výstavbě nového kostela zcela od základů, nikoliv rozšiřování původní středověké stavby. kostel sv. Mikuláše
Jindřichovský kostel byl od počátku kostelem farním s přilehlým hřbitovem. Od doby svého založení v roce 1671 se příliš neměnil. Ranně barokní podobu s bazilikálně koncipovaným trojlodím, půlkruhovým závěrem a vestavěnou kvadratickou věží v západním průčelí si dochoval až do současnosti. Výraznější stavební úpravy pozorujeme na začátku 19. století, kolem roku 1804 až 1811, kdy jsou v jižní sakristii ubourány zalomené schody na oratoř a nahrazeny vřetenovými situovanými v severovýchodním rohu místnosti. Někdy v této době je také zaslepeno obdélné okno ve východní stěně oratoře. V roce 1811 je na kostel pořízená kompletně nová šindelová krytina, cibulová báň má krytinu plechovou. V roce 1844 postihl Jindřichov obrovský ničivý požár, který zasáhl také farní kostel. Za své vzala šindelová krytina a všechny krovy a žár roztavil i pět zvonů. Z této doby pochází současné krovy nad trojlodím a kněžištěm. Značně poškozená věž byla o něco málo snížena a završena novou střechou. V průběhu dalších několika málo let byla budova kostela, včetně věže vážně poškozená vichřicí, proto musela být znovu opravena. V roce 1871 je realizováno nové zastřešení věže, dle plánů architekta Gustava Meretta ve tvaru štíhlého jehlanu s vikýři po obvodě a s plechovou krytinou. V nezměněné podobě se dochovala dodnes. Do severní lodi je pořízen nový boční oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého a další dva menší oltáře Božského srdce P. Marie a Ježíšova. V roce 1895 jsou pro kostel pořízeny nové varhany. V průběhu 20. století již neprobíhají na kostele žádné výrazné úpravy a opravy. V roce 1905 je rozšířen hřbitov kolem kostela. Kostel sv. Mikuláše v Jindřichově prošel během tří staletí několika stavebními úpravami, které ale nepotřely jeho základní ranně barokní hmotový rozvrh a výraz. 19. století vtisklo interiéru kostela pseudobarokní podobu vhodně kombinovanou s barokní strukturou stavby. V roce 2004 proběhla rekonstrukce věže a také jedné lodi kostela sv. Mikuláše a na podzim téhož roku byly spuštěny kostelní hodiny, které byly z části pořízeny z veřejné sbírky občanů Jindřichova. Při rekonstrukci věže byly v roce 2004 do kopule vloženy dokumenty ze současnosti obce jako „Odkaz budoucím generacím“.  

Sousoší Panny Marie

U mostu přes Petrovický potok poblíž hlavního vstupu do zámeckého areálu v Jindřichově se nachází umělecký cenné a památkově chráněné sousoší p. Marie. Podnět k vytvoření sousoší Morový sloupdala hraběnka Kordula Bartensteinová. Sousoší bylo dokončeno v r. 1757. Autorem architektonického návrhu je krnovský stavitel Gans, sochy zhotovil Václav Henisch a nátěry jsou od krnovského malíře Josefa Wolfa. Sousoší je velmi členité. V kartuších se nacházejí znaky donátora Jana K. za Bartensteina. Reliefy znázorňuj sv. Jana Nepomuckého, sv. Rozálii, sv. Terezii a vzkříšení Lazara. Podstavec je dále zdoben sochami svatých: Sebastiána, Rocha, Ignáce a Karla Boromejského. Na podstavci je vztyčen komolý hranol zakončený zeměkoulí obtočenou hadem, na něm stojí socha P. Marie. Výška sousoší je 10 m. Sochy a kartuše jsou z vápence, ostatní z pískovce. V roce 1957 bylo sousoší státem restaurováno, práce provedl akademický sochař Aleš Rozedral z Ostravy. Morový sloup je z doby třicetileté války (1618 – 1648), kdy byla obec postižená morem. Dnes je v těchto místech lipová alej. Další rekonstrukce sousoší byla provedena roku 2003. 


Revitalizace zámku v obci Jindřichov na Krnovsku na víceúčelové kulturní zařízení pro obec, bydlení pro seniory a dlouhodobě nemocné

 

Průvodní zpráva

Souhrnná technická zpráva

Průvodní list

Výkres 1. NP

Výkres 2. NP

Výkres půda

Pohled 1

Pohled 2

Tabulka místností 1. a 2. NP

Tabulka místností podkroví

Zámek a zámecký park

V obci podléhá státní památkové ochraně především zámek s parkem a plastikami. Zámek začala stavět hrabata z Hodic v 2. pol. 17. století. Skládá se ze 4 jednopatrových křídel, v jejichž přízemí je patrná původní barokní dispozice (klenutí místností a členění půdorysu). V zámecké kapli Panny Marie, vysvěcené 11. prosince 1590 olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským, se dříve nacházel epitaf české provenienci z roku 1450. Současná podoba zámku, nesoucí prvky empírového slohu, vznikla po přestavbě po požáru barokního zámku v roce 1844. Dvě křídla do nádvoří jsou opatřena dvouetážovou arkádou na pilířích. V patře jsou dva sály (jeden z nich je rozsáhlý). Sály i některé další místnosti mají dřevěné stropy, zachovaly se i původní lustry, obložení stěn a dveří. zámek

Po válce zámek sloužil několik let jako domov korejských dětí. Od roku 1957 byl v budově zámku zřízen Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež. Toto zařízení působilo v objektu zámku do roku 2010 pod příspěvkovou organizací Harmonie, se sídlem v Krnově. V současné době je zámek v majetku Obce Jindřichov.



Zámek je obklopen pětihektarovým parkem (4,73 ha), který byl zařazen do druhé kategorie a patří k nejcennějším a nejzachovalejším parkům v okrese Bruntál. Park byl založen Hodici ve slohu francouzském v 1. pol. 17. století. V 1. pol. 19. století byl park upraven do přírodního krajinářského slohu. Současné vynikající uspořádání parku vzniklo po úpravách provedených v roce 1870 zahradníkem Wikolou a v roce 1892 zahradníkem J. Křížkem. K nejvýznamnějším jehličnatým dřevinám parku patří podle dr. Kříže – smrk pichlavý, borovice vejmutovka, tsuga kanadská – dvoukmenný exemplář. K nejvýznamnějším listnáčům v jindřichovském parku patří dřezovec trojtrnný, nahokvětec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, platan západní a trnovník akát.
Park je ozdoben mnoha sochařskými a kamenickými doplňky, které jsou chráněny. Nejstarší z nich jsou plastiky dvou lvů z mramoru, instalované před průčelím (18. století). Z 1. pol. 19. století je soubor šesti váz. Byly zhotoveny z kovu ve slohu empírovém. Zaujme i kašna před průčelím zámku, je z umělého kamene. Zdobí jí soška dítěte vzhlížejícího k nebi a objímajícího celou labuť s rozepjatými křídly. Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže. V parku najdeme ještě sochu F. Schillera (zhotovená vídeňským Josefem Rählichem v roce 1872), sochy svatých (svatého Huberta z kovu a sv. Kryštofa), sochu pastýře hrajícího na flétnu a sousoší rodiny napadené vlčicí. Všechny jmenované sochy jsou z poloviny minulého století. Rovněž altánek v parku je památkově chráněn.

 

Návštěvní doba zámeckého parku

Návštěvní řád zámeckého parku



Revitalizace zámku v obci Jindřichov na víceúčelové kulturní zařízení pro obec, bydlení pro seniory a dlouhodobě nemocné

Pivovarnictví v Jindřichově

Roku 1589 byl v Jindřichově postaven pivovar jako vůbec jeden z prvních pivovarů na Moravě. Pivovar od svého založení vystřídal několik majitelů. Za zakladatele je považován Jan Pavlovský z Pavlovic. Po roce 1635 se dostalo celé panství za 39 000 zlatých do rukou hraběti Janu Jiříkovi z Hodic a jeho rodu z nedalekých Slezských Rudoltic, který se staral o jindřichovský pivovar celých 100 let. Až roku 1739 bylo panství prodáno za 60 000 zlatých tehdejšímu říšskému kancléři Janu Kryštofovi, svobodnému pánu z Bartenštejna, který byl rádcem na dvoře císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie. Jeho rod spravoval panství do roku 1866, kdy zemřel po meči poslední potomek tohoto rodu Josef. Tento rod je pochován v kostele Sv. Mikuláše v Jindřichově. Posledním soukromým majitelem, který dal pivovaru dnešní podobu, byl železniční průmyslník baron Albert Klein von Wiesenberg (Loučná nad Desnou). Barona Kleina pojilo pouto k Jindřichovu díky Amelii Langerové pocházející z Damašku, se kterou se roku 1841 oženil v Třemešné. Baron Klein koupil panství i pivovar roku 1868 také za 60 000 zlatých. Později jej spolu se svým synem Friedrichem rozšířili o lihovar. Posledním majitelem byl vnuk barona Kleina Dr. Adalbert Klein, který jej nechal roku 1926 celý zrekonstruovat a dal mu název

 

                          Silesia Brauerei und Malzerei - aktien gesellschaft
                                                      Hennersdorf, Schlesien
        (Slezský pivovar a sladovna, akciová společnost Jindřichov, Slezsko).
 
Dr. Adalbert Klein během rekonstrukce pro pivovar vybudoval samospádový vodovod s přívodním potrubím v délce asi 3 km. Ječmen a brambory sklízel na vlastních polích, čímž získával lacinou surovinu, jak pro výrobu piva, tak lihovin. Vodu využíval z místního Svinného potoka. Roční produkce tvořila 12 000 hl piva. Vařilo se tu 10°, 12° a tmavé 18° pivo. Dr. Adalbert Klein učinil z pivovaru akciovou společnost. Rod Kleinů z Wiesenberga vlastnil panství, zámek a pivovar až do roku 1945, kdy jim byl celý majetek se 400letou tradicí na základě Benešových dekretů zkonfiskován.
Po válce od roku 1948 – 1952 byly majitelem Moravskoslezské pivovary n.p. V roce 1951 převzal pivovar od Augustina Novotného první jindřichovský sládek pan František Jiřík. Poté byly majiteli Opavské pivovary, n.p. a Ostravské pivovary n.p., které vařily 12° Slezovar nebo 14° Silesia Porter a později i Ostravar 12° světlý ležák. Do sedmdesátých let se tu také vařilo nošovické pivo. Po ukončení tradičního pivovarnictví spěl celý areál k zániku. Vybavení bylo převezeno do pivovaru  Golčův Jeníkov a bývalý pivovar začal sloužit místním Státním statkům Bruntál, Odštěpný závod 02 Jindřichov např. jako sklad brambor a hnojiv. Nakonec byl celý komplex přebudován na mísírnu krmiv. Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež sídlící v bývalém zámku, který s bývalým pivovarem tvořil jeden celek, se pokoušel areál účelově využít. Pozemkový fond ČR věnoval pivovar Ústavu sociální péče bezúplatně. Bohužel nedostatek finančních prostředků přinutil Ústav sociální péče budovu Pozemkovému fondu ČR vrátit a od té doby celý objekt chátrá. Nedochoval se ani vzácný erb pánů z Wiesenberga  - dva páry tisknoucích se rukou s latinským nápisem „Concordia et Labore“ neboli „Svorností a prací“ nade dveřmi v bývalé varně.
 
Všichni majitelé Jindřichovského pivovaru:
 
Jan Pavlovský z Pavlovic 1589
 Hanuš Pavlovský z Pavlovic 1612-1635
 Jan Jiřík Maxmilian z Hodic 1635
 Ludvík Maxmilian, Maxmilian Jiří –1689 a Julius Leopold z Hodic
 František Antonín z Hodic 1689
 Josef Tadeáš hrabě z Hodic umírá 1739
 Jan Kryštof z Bartenštejna 1739-
Josef Filip Kryštof z Bartenštejna umírá 1784
 Antonín Karel z Bartenštejna 1784-1829
Emanuel z Bartenštejna 1829-1838
Josef z Bartenštejna 1838-1866
Maxmilián Skrbenský z Hříště 1866-1868 nezletilý
baron Albert Klein von Wiesenberg 1868
 Friedrich Klein von Wiesenberg pochován v Jindřichově
 Dr. Adalbert Klein von Wiesenberg 1914-1945
Československý stát 1945-1948
Moravskoslezské pivovary, n.p. 1948-1952
Opavské pivovary, n.p. 1953-1954
Ostravské pivovary, n.p. 1955-1959
 Severomoravské pivovary, n.p. Litovel 1960-1970
Severomoravské pivovary, n.p. Přerov 1960-1970 

Další informace o jindřichovském pivovaru zde.

Vše o pivovarech na www.pivovary.info

 

 

zájezdní hostinecJindřichov, německy Hennersdorf, byl založen podle magdeburského práva v roce 1256 jako Henrikestorp. Obec byla založena olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku při kolonizaci Osoblažska před rokem 1256. Olomoucký biskup Oldřich obdařil v roce 1288 jindřichovským lénem bratry Jindřicha, Dětřicha a Erkenberta, pány ze Stange. Rod pánů ze Stange časem rozšířil lenní majetek o okolní statky. Později však bylo léno rozděleno. Jeden díl připadl Janovi, rytíři z Dívčího Hradu, dva díly přišly zpět do rukou biskupských (1318). V držení Jindřichova se v následujících letech vystřídalo několik šlechtických rodů. V letech 1581 – 1591 zvětšil olomoucký biskup panství Jindřichov o Janov a Petrovice. V roce 1594 přikoupil rytíř Václav Pavlovský z Pavlovic ještě Arnultovice (Arnsdorf), Bartultovice (Bartzdorf) a Selrendorf. Václav byl hejtmanem v osoblažském okrese a prokurátorem Svatého Hrobu, proslul cestováním a válečnými činy v Polsku. Zemřel v Olomouci roku 1600 a byl pohřben v tamní katedrále. Dříve než on zemřely jeho tři děti, které jsou pochovány v předsíni jindřichovského kostela. Po Václavovi spravoval panství jeho nejstarší syn Bohuslav s chotí Annou, rozenou Wachtlovou z Kunzendorfu. Bohuslav je pohřben vlevo od hlavního oltáře v jindřichovském kostele. Statky převzal Jan, který byl dvakrát ženat. Po Janově smrti v roce 1635 se druhá manželka Marie Elisa provdala za Maxmiliána Jiřího z Hodic (1689). Po něm obdržel panství jeho syn Ludvík Maxmilián (1657), který byl obávaným soudcem čarodějnic v knížectví nisském. S manželkou Isoldou Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, vybudovali v r. 1673 nový jindřichovský kostel. Ludvík Maxmilián zemřel v roce 1679 bez potomků. pomníkPanství převzal jeho bratr Maxmilián Jiří (1689), následoval jeho syn Antonín, dvakrát ženatý, avšak bez potomků. Jindřichovské panství pak připadlo vedlejší větvi rodu a spravoval je Josef Tadeáš z Hodic, který rovněž neměl děti. Proto biskup prodal léno v roce 1739 říšškému kancléři Janu Kryštofu, svobodnému pánu z Bartenštejna. Ten panství rozšířil 1. dubna 1740 o Matějovice (Matzdorf). Panství Jindřichov tehdy spravovalo vesnice: Jindřichov, Janov, Petrovice, Arnultovice, Bartultovice, Životice a Matějovice. Na panství žilo 8 601 osob. Nacházelo se zde 6 triviálních škol. Pravidelnou podporu pobíralo 68 chudých, zdravotnické služby poskytovali dva ranhojiči a 4 porodní báby. Po Janu Kryštofu svobodnému pánu z Bartenštejna dědil jeho syn Josef Filip, pak Antonín Karel, který neměl potomky. Panství převzal jeho bratr Emanuel, c.k. zemský rada, po něm v roce 1838 syn Josef, kterým v roce 1866 vymřela větev rodu po meči. Jindřichov potom získal v roce 1868 rytíř Klein z Vízemberka a po něm jeho synovec dr. Adalbert Klein. V roce 1945 převzal majetek rodiny Kleinů do správy stát. 

O Jindřichovu kolují dvě pověsti
První z nich se týká pokladu, který je prý ukryt v nedalekém „domácím vrchu“. Na tomto vrchu prý stával zámek, který pro lakomost jeho obyvatel zmizel z povrchu zemského se vším všudy. Místo, kde leží, je možno občas poznat podle modrého světélka a někdy též podle ohnivého pudla. O Velikonocích na Květnou neděli se dokonce na stráni odkrývá v důsledku působení záhadných sil vstup, vedoucí k pokladu. Kdysi tam na Květnou neděli přišel chudý muž, dostal se k pokladu, nabral si zlata a bez úhony vyšel ven. Chudoba byla zažehnána.  

Druhá pověst vypráví o selce a bříze. Jedna jindřichovská selka opouštěla o půlnoci lože a dům. Sedlák na to přišel a počkal, až se vrátí. Měla ho ráda a přiznala, že jí něco pudí k bříze rostoucí za statkem. Sedlák nechal břízu porazit. Jeho žena byla nadále nucena docházet k pařezu za noci. Sedlák nechal pařez vytrhnout a převézt na dvůr. To přineslo selce úlevu. Když však byl pařez na příkaz sedláka spálen, selka těžce onemocněla a brzy nato zemřela.

Obec a 2. světová válka, vývoj obce po roce 1945
pohledV roce 1938 žilo v obci pouze 35 českých rodin. V obci bylo oddělení finanční stráže s dvanácti příslušníky, kteří vykonávali službu na hranicích. Počátkem září 1938 likvidovali příslušníci skupinu ordnérů, přičemž bylo nalezeno velké množství zbraní, ukrytých ve slámě. Ke konci měsíce došlo k odzbrojení příslušníků přímo na celním úřadě, celnice byla obklíčena lidmi z poloviny vesnice, kterou vedl německý učitel Limtner. V té době byla už většina českých rodin odstěhovaná. Do roku 1945 byla obec osídlená převážně německým obyvatelstvem, Čechů byla jen malá menšina. Po osvobození byli Němci odsunuti a Jindřichov byl osídlován Čechy (Frýdek–Místek, Zlín – Gottwaldov), Slováky, ale také Řeky. Ještě 2. září 1945 bylo v obci 1600 Němců a 700 Čechů. V lednu roku 1946 bylo odsunuto 460 Němců, v listopadu odjeli zbylí  Němci a v Jindřichově zůstalo asi 10 Němců, antifašistů. Naše obec byla přidělena k osídlení zemským úřadem v Ostravě. Osídlení bylo prováděno převážně na zemědělské usedlosti, a to hlavně bezzemky z vnitrozemí a současně i dělníky z průmyslových závodů, kteří se rekrutovali ze zemědělských rodin. Současně byly osídlovány živnosti a řemeslnické závody v Jindřichově. Jako státní zaměstnanci byli prvními osídlenci členové finanční stráže, četnictvo, železniční zaměstnanci a zaměstnanci pošt. V roce 1946 byl utvořen Místní národní výbor a prvním předsedou se stal František Hřebíček..

Počátky kulturního a společenského života
Pocity svobody národní i politické dal v roce 1945 všem novým osídlencům v Jindřichově obrovskou sílu a radost, která se projevila i ve společenském životě. Každý československý občan bez rozdílu stáří byl ve skutečnosti mladý s touhou mnoho udělat. Lidé se bratřili na potkání, scházeli se v hostincích a v budově správní komise, kde bouřlivě rokovali a tvořili  plány. Z tohoto družného života rostla samozřejmě potřeba společenského a politického života. Již na podzim roku 1945 byla v Jindřichově založena ZO KSČ, která byla nejmocnější silou k rozvíjení dalšího veřejného života a dosáhla v r. 1946 asi 360 členů, rozdělených do 3 základních organizací.
pohledUtvořily se i další politické strany a každá svým způsobem a podle programu obohacovala veřejný a společenský život. Zájmová činnost občanů se projevila v roce 1946, kdy se utvořila Tělovýchovná jednota Sokol, v čele s ředitelem školy  Jindřichem Hadámkem, dramatický divadelní kroužek Sokola Tůmy pod vedením Mojmíra Kovala, loutková scéna Sokola, kterou vedla Lída Gurkovská, kroužek lidové hudby s Aloisem Chlebkem, kroužek šachový z iniciativy Františka Trhlíka a oddíl kopané.


V roce 1946 byl založen Spolek divadelních ochotníků pod vedením pana Mojmíra Kovala. Tito ochotníci si zvolili své příznačné motto, se snahou dostat do válkou ovlivněného pohraničí trochu jiný smysl života, a to života kulturního a společenského. Jejich motto bylo sice prosté, ale smysluplné: Každý začátek je těžký. Byla to a stále jsou slova starého lidového přísloví, ale plná trpké pravdy. A proto volili toto motto k zápisu jejichdivadelní scéna prvního divadelního představení, které ochotníci odehráli na vánoční svátky roku 1946. Byla to divadelní hra od Josefa Kubíka podle povídky Vítězslava Hálka Řeka zpívá. První divadlo v pohraničí, první česká slova, která zněla lidem, kteří se nebáli začít tam, kde dříve cizáckou řečí byla utlačovaná naše zem. Neznali jeden druhého a přece vytvořili malou skupinu lidi. Popud vyšel od pana Mojmíra Kovala, kterému bylo přiznáno prvenství v šíření kulturního a společenského života v obci.

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

Poloha
Obec Jindřichov leží na severozápadním okraji okresu Bruntál. Jeho severní hranici tvoří státní hranice s Polskou republikou. Jindřichov se nachází v nadmořské výšce 321 až 401 m nad mořem a jeho celková rozloha činí 3 471 ha. Osou podélné, rovnoběžkově situované obce je Petrovický potok, do něhož přitékají PŘÍJEZD DO OBCEStříbrný a Svinný potok, posílený přítoky Železného a Černého potoka. Obec leží v údolí, které tvoří od severozápadu Rochova hora vysoká 466 metrů, Karlova hora, od východu Pěnkavčí hora vysoká 704 metrů, z nichž je pěkný výhled do údolí, jeho severovýchodní výběžek je nazýván Železník, neboť se zde vyskytovala železná ruda. Osaměle vystupuje nad terén Špičák, severovýchodně leží Válečná seč, nazývaná tak po slezské válce o Horní Slezsko.

Okolí Jindřichova sestává ze dvou odlišných geografických oblastí. Východní Osoblažsko má rovinatý a zvlněný terén převážně v severní části výběžku, dále na západ se zmenšuje plošné zastoupení rovin a krajina má kopcovitý ráz. Druhá část Nízkého Jeseníku se rozprostírá západněji od silnice z Města Albrechtic na Jindřichov a tvoří jí převážně zaoblené kopce.

K Jindřichovu byla přičleněna obec Arnultovice. Arnultovická obydlí vroubí po obou stranách silnici vedoucí z Jindřichova do Pitárné a dále na Osoblažsko. Obcí protéká Petrovický potok. Mírně zvlněný terén katastruARNULTOVICE je bez výraznějších vrchů. Obec vznikla už kolem roku 1256 jako léno olomouckého biskupství a byla součástí moravské enklávy, ale k Jindřichovu byla přičleněna teprve roku 1960. Délka Jindřichova a Arnultovic je přibližně 7,5 km.

Význam obce                                                                                                      Obec byla v minulosti zařazena do kategorie střediska osídlení místního významu, a proto byla do ní postupně soustřeďována zařízení občanské vybavenosti na úkor ostatních obcí. Dodnes si Jindřichov podržel význam spádové obce pro sousední Janov, Petrovice, případně i pro obce osoblažského výběžku. Administrativně správní území obce Jindřichov zahrnuje dvě katastrální území – Jindřichov ve Slezsku a Arnultovice u Jindřichova. Na počátku roku 1999 bylo dosaženo počtu 1600 trvale bydlících obyvatel. V současné době klesl počet obyvatel na 1219, což svědčí o nelehkých životních podmínkách na území obce, které vyvolávaly dlouhodobou migraci z obce. Přesto obec Jindřichov poskytuje rekreačně ekologicky atraktivní bydlení. Poměrně příznivým faktorem je i dopravní dostupnost obce vzhledem ke zdrojům příležitostí. Rozhodujícím faktorem prosperity a předpokladem budoucího rozvoje a růstu počtu obyvatel v našem území nebo dojížďkovém regionu je nabídka pracovních příležitostí. Počet pracovních míst se v obci odhaduje na 250, především ve službách, obchodu, zemědělskJINDŘICHOV - LETECKÝ POHLEDé výrobě a drobném podnikání. Snahou vedení obce je udržet stávající počet obyvatel. Další snahou obce je posílit funkce obce jako spádového centra širšího okolí zvýšením atraktivity z hlediska cestovního ruchu a rekreace.

Popis znaku
Pojmenování Hennersdorf - slepičí vesnice vzniklo pravděpodobně podle charakteru zaměstnání a obživy obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím. Zvláště se dařilo chovu slepic a drůbeže. Důkazem toho je také pečeť se znakem slepice, která pochází pravděpodobně ze 14. století. Na základě této historické pečetě byl v roce 1995 navržen současný znak obce, tedy černý kohout se zlatou zbrojí a červeným hřebínkem držící v pařátu červené srdce umístěný ve stříbrném štítě. Červené srdce symbolizuje připojení místní části Arnultovice k Jindřichovu.

návrh obecního znaku - Jindřichov    návrh obecního znaku - Arnultovicenávrh obecního znakustávající znak obce

 

Protikorupční linka 199

 Protikorupční linka 199

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

google-play-download

app-store-download

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Jsme členy mikroregionu Krnovsko

Krnovsko